Czech Study Bible Translation (CZ)

1Král byl otřesen, vstoupil do horní místnosti nad bránou, plakal, a jak šel, říkal: Můj synu Abšalóme, můj synu, můj synu Abšalóme. Kdybych tak mohl zemřít namísto tebe, Abšalóme, můj synu, můj synu. 2Jóabovi bylo oznámeno: Hle, král pláče a truchlí nad Abšalómem. 3Tak se záchrana v onen den změnila pro všechen lid ve smutek, neboť lid v onen den slyšel, že král se trápí nad svým synem. 4Lid se přikradl v onen den a vešel do města, jako se vkrádá lid, který se stydí, že utekl z boje. 5Král skryl svou tvář a hlasitě naříkal: Můj synu Abšalóme, Abšalóme, můj synu, můj synu. 6Jóab přišel domů ke králi a řekl: Zahanbil jsi dnes tvář všech svých otroků, kteří dnes zachránili život tvůj i život tvých synů a tvých dcer, život tvých žen a život tvých konkubín. 7Miluješ totiž ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují. Dnes jsi dokázal, že máš velitele a otroky za nic. Dnes vím, že kdyby byl Abšalóm živ a my všichni bychom byli dnes mrtvi, tak by ti to připadalo správné. 8Teď však vstaň, vyjdi a promluv k srdci svých otroků. Přísahám při Hospodinu, že nevyjdeš-li, nikdo s tebou přes noc nezůstane a bude to pro tebe větší zlo nežli všechno to zlo, které na tebe přišlo od tvého mládí až doteď. 9Král tedy vstal a posadil se v bráně. Všemu lidu bylo oznámeno: Hle, král sedí v bráně a všechen lid přišel před krále. Izraelci však utekli, všichni ke svým stanům. 10Všechen lid ve všech izraelských kmenech se dohadoval; říkali: Král nás vysvobodil z ruky nepřátel, on nás zachránil z ruky Pelištejců. Nyní utekl ze země před Abšalómem. 11Avšak Abšalóm, kterého jsme nad sebou pomazali, zemřel v boji. Proč nyní mlčíme a nepřivedeme krále zpět? 12Král David vzkázal kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: Promluvte k judským starším slovy: Proč byste měli být poslední, kdo přivede krále zpět do jeho paláce? Záměr celého Izraele se totiž dostal domů ke králi. 13Jste moji bratři, má kost a mé tělo. Proč byste měli být poslední, kdo přivedou krále zpět? 14Amasovi pak řekněte: Což nejsi má kost a mé tělo? Tak ať mi učiní Bůh a ještě přidá, jestliže nebudeš po všechny dny mým velitelem armády namísto Jóaba. 15Tak si naklonil srdce všech Judejců, jako by byli jeden muž, takže vzkázali králi: Vrať se ty i všichni tvoji otroci. 16Král se tedy vracel a přišel k Jordánu. Judejci přišli do Gilgálu a šli králi naproti, aby krále převedli přes Jordán. 17Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, si pospíšil a sestoupil s Judejci naproti králi Davidovi. 18Bylo s ním tisíc mužů z Benjamína i Síba, služebník Saulova domu, a s ním patnáct jeho synů a dvacet jeho otroků. Dostali se k Jordánu před králem a 19přešli brod, aby převedli královskou rodinu a udělali, co mu libo. Šimeí, syn Gérův, padl před králem, když chtěl přejít přes Jordán, 20a řekl králi: Ať můj pán nezamýšlí proti mně trest. Nevzpomínej na to, co zlého spáchal tvůj otrok v den, kdy můj pán a král vycházel z Jeruzaléma. Ať si to král nebere k srdci. 21Vždyť tvůj otrok ví, že jsem zhřešil. Pohleď, přišel jsem dnes z celého domu Josefova první, abych vyšel svému pánu a králi naproti. 22Abíšaj, syn Serújin, na to pověděl: Což nemá být Šimeí usmrcen za to, že proklínal Hospodinova pomazaného? 23David ale řekl: Co je vám do mě, synové Serújini? Stanete se dnes mými protivníky? Dnes by měl být někdo v Izraeli usmrcen? Já přece vím, že dnes jsem se stal králem nad Izraelem. 24Pak řekl král Šimeímu: Nezemřeš. A král mu přísahal. 25I Mefíbóšet, syn Saulův, vyšel králi naproti. Nepečoval o své nohy, neupravoval vous ani nepral své šaty ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy se v pokoji vrátil. 26I stalo se, že když přišel do Jeruzaléma králi naproti, král se ho zeptal: Proč jsi nešel se mnou, Mefíbóšete? 27On odpověděl: Můj pane a králi, můj otrok mě podvedl. Tvůj otrok řekl: Osedlám si osla, pojedu na něm a půjdu s králem. Vždyť tvůj otrok je chromý.  28Ale Síba pomluvil tvého otroka mému pánu a králi. Můj pán a král je jako Boží anděl, dělej, co je ti libo.  29Vždyť celý dům mého otce byl hoden smrti od mého pána a krále. Ale ty jsi svého otroka určil mezi ty, kdo jedí u tvého stolu. Jaký bych měl mít další nárok volat ještě o pomoc ke králi? 30Král mu řekl: Proč bys ještě mluvil o svých záležitostech? Říkám, že ty a Síba si rozdělíte pole. 31Mefíbóšet králi řekl: Ať si vezme klidně všechno. Hlavně, že se můj pán a král vrátil v pokoji domů. 32I Barzilaj Gileádský přišel z Rogelímu, přešel s králem přes Jordán, aby ho za Jordánem opustil. 33Barzilaj byl velmi starý, bylo mu osmdesát let. On pečoval o krále za jeho dočasného pobytu v Machanajimu, protože byl velmi zámožný člověk. 34Král řekl Barzilajovi: Pojď se mnou a budu o tebe pečovat u sebe v Jeruzalémě. 35Barzilaj nato králi řekl: Jak dlouho budu živ, abych šel s králem do Jeruzaléma? 36Je mi dnes osmdesát let. Což mohu rozeznat dobré od zlého? Může tvůj otrok vychutnat to, co jí, a to, co pije? Uslyší ještě hlas zpěváků a zpěvaček? Proč by měl tvůj otrok být ještě mému pánu a králi břemenem? 37Jen kousek půjde tvůj otrok s králem za Jordán. Proč by se mi král měl odplatit takovou odměnou? 38Dovol, ať se tvůj otrok vrátí, abych zemřel ve svém městě, kde je hrob mého otce a mé matky. Ale zde je tvůj otrok Kimhám. Ať jde s mým pánem a králem. Pro něj učiň, co je ti libo. 39Král řekl: Ať jde Kimhám se mnou. Já pro něj udělám, co je ti libo. Učiním pro tebe všechno, co si ode mě přeješ. 40Všechen lid přešel přes Jordán, i král přešel. Nato král Barzilaje políbil, požehnal mu a on se vrátil do svého domova. 41Král šel dál do Gilgálu a Kimhám šel s ním. I všechen lid judský doprovázel krále a také polovina lidu izraelského. 42Vtom přišli ke králi všichni Izraelci a zeptali se krále: Proč tě naši bratři Judejci ukradli a převedli přes Jordán krále, jeho rodinu a s ním všechny Davidovy muže? 43Všichni Judejci Izraelcům odpověděli: Vždyť král je náš příbuzný. Proč jste se kvůli tomu tak rozzlobili? Což jsme krále vyjedli? Nebo jsme si něco nepatřičně přivlastnili? 44Izraelci Judejcům odpověděli: Máme u krále deset podílů. A také na Davida máme větší nárok než vy. Proč jste nás znevážili? Nemluvili jsme my první o tom, že přivedeme zpět svého krále? Řeč Judejců však byla tvrdší nežli řeč Izraelců.


Treasury of Scripture Knowledge
 1   2Sam 19:1 Joab causes the king to cease his mourning.
2Sam 19:9 The Israelites are earnest to bring the king back.
2Sam 19:11 David sends to the priests to incite them of Judah.
2Sam 19:18 Shimei is pardoned;
2Sam 19:24 Mephibosheth excused;
2Sam 19:32 Barzillai dismissed, and Chimham his son taken into the king's family.
2Sam 19:41 The Israelites expostulate with Judah for bringing home the king without them.
2Sam 18:5 2Sam 18:12 2Sam 18:14 2Sam 18:20 2Sam 18:33 Pro 17:25

 2   victory. Heb. salvation, or, deliverance. turned.
Pro 16:15 Pro 19:12

 3   into the city.
2Sam 19:32 2Sam 17:24
steal.
Gen 31:27

 4   covered.
2Sam 15:30
O my son. It is allowed by competent critics that the lamentation of David over his son, of which this forms a part, is exceedingly pathetic; and Calmet properly remarks, that the frequent repetition of the name of the deceased is common in the language of lamentation.
2Sam 18:33

 5   Thou hast. Every one must admit that David's immoderate grief for his rebellious son was imprudent, and that Joab's firm and sensible reproof was necessary to arouse him to a sense of his duty to his people: but, in his manner, Joab far exceeded the bounds of that reverence which a servant owes to his master, or a subject to his prince.
saved.
Neh 9:27 Ps 3:8 Ps 18:47 Ps 18:48

 6   In that, etc. Heb. By loving, etc. thou regardest, etc. Heb. princes or servants are not to thee. then it had.
2Sam 3:24 2Sam 3:25 Job 34:18 Pro 19:9 Pro 19:10 Acts 23:5

 7   comfortably unto thy. Heb. to the heart of thy.
Gen 34:3 Pro 19:15 Isa 40:1 Hos 2:14
*marg:
2Sam 19:7
there.
Pro 14:28
all the evil.
Ps 71:4 - Ps 71:6 Ps 71:9 - Ps 71:11 Ps 71:18 - Ps 71:20 Ps 129:1 Ps 129:2

 8   sat in the gate. How prudently and mildly David took the reproof and counsel given him! He shook off his grief, anointed his head, and washed his face, that he might not appear unto men to mourn, and then made his appearance at the gate of the city, which was the public place of resort for the hearing of causes and giving judgment, as well as a place to ratify special bargains. Thither the people flocked to congratulate him on his and their safety, and that all was well. When we are convinced of a fault, we must amend, though we are told of it by our inferiors in a way which is peculiarly painful to our natural feelings. This ancient custom still obtains in the East; for when Dr. Pococke returned from viewing the town of ancient Byblus, he says, "The sheik and the elders were sitting in the gate of the city, after the ancient manner, and I sat awhile with them."
2Sam 18:4 2Sam 18:24
for Israel.
2Sam 19:3 2Sam 18:6 - 2Sam 18:8 1Kgs 22:36 2Kgs 14:12

 9   strife.
Gen 3:12 Gen 3:13 Exod 32:24 Jas 3:14 - Jas 3:16
The king.
2Sam 8:10 1Sam 17:50 1Sam 18:5 - 1Sam 18:7 1Sam 18:25 1Sam 19:5
he is fled.
2Sam 15:14

 10   whom.
2Sam 15:12 2Sam 15:13 Hos 8:4
is dead.
2Sam 18:14
speak ye not a word. Heb. are ye silent?
Judg 18:9

 11   sent.
2Sam 15:29 2Sam 15:35 2Sam 15:36 1Kgs 2:25 1Kgs 2:26 1Kgs 2:35
Speak.
2Cor 5:20
Why are.
Matt 5:16 2Thess 3:9

 12   my bones.
2Sam 5:1 Gen 2:23 Judg 9:2 Eph 5:30

 13   Amasa.
2Sam 17:25 1Chr 2:16 1Chr 2:17 1Chr 12:18
God.
Ruth 1:17 1Kgs 19:2
room of Joab.
2Sam 19:5 - 2Sam 19:7 2Sam 3:29 2Sam 3:30 2Sam 8:16 2Sam 18:11

 14   he bowed. The measures that he pursued were the best calculated that could be adopted for accomplishing this salutary end. David appears to take no notice of their infidelity, but rather to place confidence in them, that their confidence in him might be naturally excited; and to oblige them yet farther, purposes to make Amasa general of the army, instead of Joab.
even.
Judg 20:1 Ps 110:2 Ps 110:3 Acts 4:32

 15   Gilgal.
Josh 5:9 1Sam 11:14 1Sam 11:15

 16   Shimei. It appears that Shimei was a powerful chieftain in the land; for he had here in his retinue no less than a thousand men.
2Sam 16:5 - 2Sam 16:13 1Kgs 2:8 1Kgs 2:36 - 1Kgs 2:46
hasted.
Job 2:4 Pro 6:4 Pro 6:5 Matt 5:25

 17   Ziba.
2Sam 19:26 2Sam 19:27 2Sam 9:2 2Sam 9:10 2Sam 16:1 - 2Sam 16:4

 18   And there. The LXX. connecting this the with preceding verse, render, [kai kateuthynan ton lordanen emposthen tou basileos, kai eleitourgesan ten leitourgian tou diabibasai ton basilea,] "and they made ready Jordan before the king, and did the necessary service to bring over the king;" and the Vulgate has, et irrumpentes Jordanem, ante regem transierunt vada, ut traducerent domum regis, "and breaking into Jordan, they passed the fords before the king, to bring over the king's household." Josephus says they prepared a bridge over the Jordan, to facilitate his passage.
what he thought good. Heb. the good in his eyes. fell down.
Ps 66:3 Ps 81:15 Rev 3:9

 19   And said.
Eccl 10:4
Let not.
1Sam 22:15 Ps 32:2 Rom 4:6 - Rom 4:8 2Cor 5:19
remember.
Ps 79:8 Isa 43:25 Jer 31:34
did perversely.
2Sam 16:5 - 2Sam 16:9 2Sam 16:10 - 2Sam 16:14 Exod 10:16 Exod 10:17 1Sam 26:21 Matt 27:4
take it.
2Sam 13:20 2Sam 13:33 1Sam 25:25

 20   I am come.
Ps 78:34 - Ps 78:37 Jer 22:23 Hos 5:15
Joseph.
2Sam 19:9 2Sam 16:5 Gen 48:14 Gen 48:20 1Kgs 12:20 1Kgs 12:25 Hos 4:15 - Hos 4:17 Hos 5:3

 21   Shall not.
Exod 22:28 1Kgs 21:10 1Kgs 21:11
cursed.
2Sam 16:5 2Sam 16:7 2Sam 16:13 1Sam 24:6 1Sam 26:9

 22   What have.
2Sam 3:39 2Sam 16:10 1Sam 26:8 Matt 8:29
shall there any man.
1Sam 11:13 Isa 16:5 Luke 9:54 - Luke 9:56

 23   Thou shalt.
1Kgs 2:8 1Kgs 2:9 1Kgs 2:37 1Kgs 2:46
sware.
1Sam 28:10 1Sam 30:15 Heb 6:16

 24   Mephibosheth.
2Sam 9:6 2Sam 16:3
dressed his feet. Literally, made his feet, which seems to mean washing the feet paring the nails, and perhaps anointing or otherwise perfuming them, if not tinging the nails with henna; see Note on Deut 21:12. Sir John Chardin, in his MS. note on this place, informs us, that it is customary in the East to have as much care of the feet as the hands; and that their barbers cut and adjust the nails with a proper instrument, because they often go barefoot. The nails of the toes of the mummies inspected in London in 1763, of which an account is given in the Philosophical Transactions for 1764, seem to have been tinged with some reddish colour.
2Sam 15:30 Isa 15:2 Jer 41:5 Matt 6:16 Rom 12:15 Heb 13:3
trimmed. Literally, made his beard, which may mean, combing, curling, and perfuming it. But Mk. Morier says that they almost universally dye the beard black, by successive layers of a paste made of henna, and another made of the leaf of the indigo: the first tinging with an orange colour, and the next with a dark bottle green, which becomes jet black when exposed to the air for twenty-four hours.


 25   Wherefore.
2Sam 16:17

 26   I will saddle.
2Sam 16:2 2Sam 16:3
thy servant.
2Sam 4:4

 27   slandered.
2Sam 16:3 Exod 20:16 Ps 15:3 Ps 101:5 Jer 9:4
as an angel.
2Sam 14:17 2Sam 14:20 1Sam 29:9

 28   were.
Gen 32:10
dead men. Heb. men of death.
1Sam 26:16
didst thou.
2Sam 9:7 2Sam 9:8 2Sam 9:10 2Sam 9:13
to cry.
2Kgs 8:3

 29   Why speakest.
Job 19:16 Job 19:17 Pro 18:13 Acts 18:15
Thou.
Deut 19:17 - Deut 19:19 Ps 82:2 Ps 101:5

 30   Yea.
2Sam 1:26 Acts 20:24 Phil 1:20

 31   1Kgs 2:7 Ezra 2:61 Neh 7:63

 32   fourscore.
Gen 5:27 Gen 9:29 Gen 25:7 Gen 47:28 Gen 50:26 Deut 34:7 Ps 90:3 - Ps 90:10 Pro 16:31
provided.
2Sam 17:27
for he was.
1Sam 25:2 Job 1:3

 33   Come thou.
2Sam 9:11 Matt 25:34 - Matt 25:40 Luke 22:28 - Luke 22:30 2Thess 1:7

 34   How long have I to live? Heb. How many days are the years ofmy life?
Gen 47:9 Job 14:14 Ps 39:5 Ps 39:6 1Cor 7:29 Jas 4:14

 35   can I discern.
Job 6:30 Job 12:11 Heb 5:14 1Pet 2:3
taste.
Eccl 12:1 - Eccl 12:5
I hear.
Ezra 2:65 Neh 7:67 Exod 2:8 Exod 12:4
a burden.
2Sam 13:25 2Sam 15:33

 36   the king.
Luke 6:38

 37   Let thy. The whole of this little episode is extremely interesting, and contains an affecting description of the infirmities of old age. The venerable and kind Barzillai was fourscore years old; his ear was become dull of hearing, and his relish for even royal dainties was gone: the evil days had arrived in which he was constrained to say, "I have no pleasure in them." (Eccl 12:1.) As he was too old either to enjoy the pleasures of a court, or to be of any further service to the king, he finishes his affecting address to the aged monarch with the request, that he would suffer him to enjoy what old men naturally desire, to "die in mine own city, and be buried by the grave of my father and mother;" at the same time commending his son Chimham to his kind offices.
I may die.
Gen 48:21 Josh 23:14 Luke 2:29 Luke 2:30 2Tim 4:6 2Pet 1:14
by the grave.
Gen 47:30 Gen 49:29 - Gen 49:31 Gen 50:13 1Kgs 13:22
Chimham.
2Sam 19:40 1Kgs 2:7 Jer 41:17

 38   require. Heb. choose.
2Sam 19:38

 39   the king. The kiss was the token of friendship and farewell; the blessing was a prayer to God for his prosperity: probably a prophetical benediction.
kissed Barzillai.
Gen 31:55 Gen 45:15 Ruth 1:14 1Kgs 19:20 Acts 20:37 1Thess 5:26
blessed.
2Sam 6:18 2Sam 6:20 2Sam 13:25 Gen 14:19 Gen 28:3 Gen 47:7 Gen 47:10 Luke 2:34
returned.
Gen 31:55 Num 24:25 1Sam 24:22

 40   Chimham. Heb. Chimhan. all the people.
2Sam 19:11 - 2Sam 19:15 Gen 49:10 Matt 21:9

 41   Why have.
Judg 8:1 Judg 12:1 John 7:5 John 7:6
stolen.
2Sam 19:3 Gen 31:26 Gen 31:27

 42   Because.
2Sam 19:12 2Sam 5:1 1Chr 2:3 - 1Chr 2:17

 43   We have.
2Sam 20:1 2Sam 20:6 1Kgs 12:16
ten parts.
2Sam 5:1 Pro 13:10
despise us. Heb. set us at light. our advice.
2Sam 19:9 2Sam 19:14 Gal 5:20 Gal 5:26 Phil 2:3
the words.
Judg 8:1 Judg 9:23 Judg 12:1 - Judg 12:6 Pro 15:1 Pro 17:14 Pro 18:19 Rom 12:21 Gal 5:15 Gal 5:20 Jas 1:20 Jas 3:2 - Jas 3:10 Jas 3:14 - Jas 3:16 Jas 4:1 - Jas 4:5
Whatever value or respect the men of Israel at this time professed for their king, they would not have quarrelled so fiercely about their own credit and interest in recalling him, if they had been truly sorry for their former rebellion.